Jdi na obsah Jdi na menu
 


Thug life

8. 3. 2015

Ahoj homies, tak je zas konec tejdne a já tu sedim se svým dalším výplodem. Jo dneska to bude zas vo mně.

 

Tenhle tejden sem si poctivě zapisoval, co všechno muj život tenhle tejden obsahoval. Než to ale napíšu i sem, ty ohromný a rozmanitý věci, chci se vybrečet, co se mi teď fakt nelíbí. Z čeho mi fakt skřípou kolečka.

Že dneska tyvole už člověk toho tolik nesmí. Čim sem starší, tim víc mi zakazujou a to neni vůbec pěkný.

Řekli mi, ať nejezdim do školy na koloběžce, že to dělá bordel. V čem to dělá větší bordel než když lidi chodí v botách. Prostě si to na mě vymysleli, protože vim, na čem jezdim hoši.

Řekli mi, že nesmim do školy chodit v teplácích. Tak děláte si prdel ale hoši? Protože jestli náš dějepisář nevěší bulíky na nos, tak prej se v tej tajemnej pracovně v prvním patře pokoušelo přijít s novým bodem školního řádu, kterej by to úplně zakázal. Naštěstí to nejde, aniž by nám dali uniformy jak horákům, protože by to prej nějak omezovalo bo co. Ale proč tyvole to tak hrozně hrotit. Ani když sem řediteli řek, že nejsme v žurnálu moc nepomohlo. Prej v žurnálu sme. A člověk se nesmí oblíkat jak chce. Takže kdyby jednou někomu přeskočilo a vy byste museli navlíct hnusnou školní uniformu, omlouvám se předem :-D Někdy fakt nevim.

Řekli mi, že místo salutování mam říkat dobrej den. Ale to NIKDY.

Řekli nám s Židuš, že nesmíme běhat po chodbách s rukama do tvarů pistolek a hrát si na agenty. Naštěstí tajný agenti sou tajný a proto dál hlídaj naše chodby.

Ale kam tim mířim? Že já chci bejt furt malej kluk :-D. Že vlastně furt sem malej kluk, ale asi tak o pět let zpožděně si procházim nuceným dospíváním. Abych nevyváděl kraviny, protože to člověka nikam nedostane, ale podle mě prostě život bez zábavy stojí za velkou zasiflenou píču a když v okolí nikdo nedělá mentála, měl by se toho člověk vlastně chopit sám. A proto bych taky rád ze školy odešel, ale vim, že prostě tak to dneska už nechodí. Ale já už tady nejsem rád. :/

 

Ale dokud je Židuš se mnou, ve dvou se vždycky udržíme jako ty největší čuráci zastrečený v první lavici, co se nenechaj zastrašit žádnýma píčama nebo prdelema. A taky bych vám chtěl ukázat, jak krásnej a pestrej život máte. Takhle nějak vypadá noliferovo tejden:

 

Pondělí: Vstávám zmučenej, seru do sebe nějaký cereálie, který chutnaj jako rybí mrdka v mojí unavený puse. Trtkam trochu zpožděně do školy. Ale stejně to stíhám rychlejc, než učitel tu padesátimetrovou cestu z kabinetu a první půlku školy dospávam víkend. Kupuju dětský pitíčko v bufu. Druhou půlku se nudim. Oběd nemam, protože sem správně šetřivej a vim, že bych ho nejed. Jedu domu a pařim. V jednu ráno klátim a du spát.

 

Úterý: Vstávám zmučenej, seru do sebe nějaký cereálie, který chutnaj jako sladký, rozmočený bláto. Trochu pokrok. Jdu pěšky, protože mam čas. Cestu mi krátí vybraný hity od Marka Ztracenýho. Kupuju dětský pitíčko v bufu. První půlku máme přísný hodiny, takže nespim. Druhou půlku spim s votevřenýma vočima, protože je pořád přísná. Na oběd si skáknu pro hambáč, cestou potkávám cigoše, co tam někde pracuje na stavbě, kterej mi chválí moje obří sluchátka. Poděkuju mu a du. Odpolední semináře se dostavuje blahoslavenej spánek. Jedu domu a pařim. Začtu se do dvou ráno do historie Jihoafrický Republiky. Klátim a du spát.

 

Středa: Vstávám nějak čilej, jím chutné cereálie s lahodným bílým mlékem. Jedu na kolobrndě, vesele na 4 hodiny. Nekupuju dětský pitíčko v bufu. Ve dvanáct pět sem doma a dávam si maraton. Klátim a v posteli dívam na youtube do nevimkdy.

 

Čtvrtek: Vstávám a nesnášim youtube. Došly cereálie. Tělo vysílá poplach. Doplazim se silou vůle do školy. Kupuju hodně pitíček během dne. Nevim jestli spim, nebo bdim. Na oběd du na hambáč, opět z druhýho konce ulice na mě přátelsky mává známej z úterka. Tady bych rád řek, že narozdíl od spousty Čehúnů mám rád všechny cizince v naší zemi, co nejsou čuráci. Včetně těch vašich Joland a Dežů. Rád s nima pokecam vždycky u nás na zastávce, když jednou za půl roku někam jedu busem :-D Dokonce sem koupil kauf boty za devadesát korun, který mi držej na těláku už dva roky od nich. Ale to sem zbytečně odbočil zas. Po hambáči se vracim ještě na IVT, kde dvě hodiny tvořim koláže a efekty ze starých Židušiných fotek a píšu k nim hezký citáty, abych na něj měl taky vzpomínku, až budu starej. Jedu domu a pařim. Klátim hodně brzo, dokonce někdy před dvanáctou. Spim krásně. Teda skoro.

 

Pátek: Budim se trošku nepochopitelně uprostřed tmy, mozek začíná vysílat myšlenky o smyslu života a tak. Po hodině a pár minutách navíc to mozek vzdal a usnul. Vstávám klasicky. Chybějící cereálie sou nahrazený paprikou. To je tak, když člověk nemá co. Nejsou pitíčka, vystačim si s den prošlým zeleným čajem za kauf 9 korun. S vidinou víkendu nadějně píšu poslední písemku v tomhle tejdnu. Do písemek du s taktikou, že vim, co vim a co nevim, to si zapamatuju tim, že tam udělam chybu. A heslo je, že 4 a 1 projdou stejně. Ale když mam jedničku, mam ze sebe vždycky fakt radost. :-D Nejedu odpoledne s ostatníma chlastat na chatu, protože sem unavenej a navíc asociální. Spim celý odpoledne až do rána. Neklátim.

 

Sobota: Budim se plnej života a energie, po opadnutí ranní nemohoucnosti (chlapci poznaj ten pocit) se na to vrhám a klátim. Jedu ke kámošovi. Hrajem, dokud oči nebolí. Jedu domu. Hraju. Ve tři ráno klátim další kolo, jdu spát.

 

Neděle: Přijeli bratranci z Křemže. Poslech sem si, jak zastřelili slepici z dálky lukem, protože jim bylo líto koukat se jí do očí, když jí odsekávaj hlavu. To mě dojalo. Aspoň jeden den sem se socializoval, dokonce mě chvíli vytáhli někam ven :-D. Filmu Focus s Wildou Smithů dávam zdravejch 80%, protože byl plnej překvapení a Wildy Smitha. No a teď sem tady a dopisuju tenhle článek. Mám vás všechny rád a doufám, že vidíte, jak pestrej život máte :-D. Chystám se klátit. . .) Ticq

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

asi nějakej skřítek

trdlo ferďáček,11. 3. 2015 8:31

žádnej vzorňáček

Hele

činčila,9. 3. 2015 19:24

neznamená to klátit co si myslim že ne ????? :D:D